Žiju. Dýchám.


Žiju.
Poslouchám cosi pochybnýho.
Čtu Marťanskou kroniku (R. Bradbury).
(Jo a sháním jiný povídkový sbírky od tohohle autora,
jakýkoliv stav, ideálně za pár korun a úsměv.)

neděle 4. června 2017

Jinej svět, část druhá

Bylo zase kolem půlnoci. Ne že by na něj Nowa čekala, to rozhodně ne. Ale říkala si, když už zase projíždí kolem, proč by si zase nedala kafe na té benzínce?
Byly to přesně dva týdny. Nechal ji odjet pryč se spoustou otázek - a ona chtěla nějaké odpovědi. Vždyť to kafe stejně potřebovala, nemusela si vyčítat, že to vypadá, že na něj čeká. Nečeká. Prostě ne.

čtvrtek 1. června 2017

Rozhodnutí

Klapot jejích podpatků se rozléhal ulicí. Šla rázným krokem, sebevědomě a s mírným úsměvem. Avšak každý, kdo by ji viděl za denního světla, by hned poznal, že si úplně jistá sama sebou není. V očích se jí odrážely obavy.

čtvrtek 18. května 2017

Bez pointy

"Za všechny ty bezesný noci," zamumlala Maličká, zatímco si rukou nevědomky hrála s řetízkem na svém krku. "Stojí nám to za to?"
Dlouhovlasá seděla na zemi, opírala se zády o kuchyňskou linku a věnovala víc pozornosti svý skleničce než Maličké. "Teda, já vím, samozřejmě že jo. Stojí to za bezesný noci, za probrečený odpoledne, za zlomený srdce. Ale v čem to je? Proč se takhle dobrovolně ničíme?"

neděle 7. května 2017

Domečky z karet

Minulost určuje přítomnost, přítomnost určuje budoucnost.


Tmavovláska mnula mezi palcem a ukazováčkem stříbrný kroužek, který před chvílí svlékla z prstu. Pravděpodobně si to ani neuvědomovala. Kafe v kelímku před ní už vychladlo, ale ona to ani nepostřehla.
Občas se prostě všechno sesype jako domeček z karet. Co s tím uděláte?

sobota 22. dubna 2017

Den poslední: Zhodnocení a vysvětlení (možná)

Však asi stejně tušíte, co se stalo, ne? Teda, pokud jste alespoň trochu věnovali pozornost tomu, co píšu.
Všechno je zmatený, já jsem z toho šíleně unavená... Ale tahle výzva si zaslouží nějaký ukončení. A taky si myslím, že dlužím nějaký vysvětlení.

pondělí 3. dubna 2017

Den dvacátý třetí: Dopis

Však víte, tyhle věci formou dopisu píšu celkem často. Pomáhá mi to srovnat si myšlenky.
Protože tohle ale má být výzva, rozhodla jsem se napsat dopis trochu jinak. Tohle je dopis mýmu únorovýmu já.

úterý 28. března 2017

Den dvacátý druhý: 10 náhodných písní

Miluju hudbu, na tohle jsem se těšila. Bohůmžel, složka v mým mobilu taky obsahuje veškerý hudební odpad, který mi za posledních pět let padl do oka. Nelekejte se. Prosím. Prosím. Každá ta písnička má svý opodstatnění. Přísahám.
A taky se strašně omlouvám, ale výzvu potřebuju až do neděle přerušit. Snad se vrátím a ozvu.